Když jde o hraní starších her, byl jsem až do nedávna nekompromisní purista.
Hry se mají nejlépe hrát na původním hardwaru a s původními limitacemi!
Zvuk opravdového gameboye je nesrovnatelný s tím, jak zvuk zpracuje emulátor přes vaši 7+1 sestavu.
Stejně jako pokročilé filtry a AI upscalované HD textury neudělají zážitek na vaši 4k televizi superiorní ve srovnání s autentickou CRT televizí.
Můj neochvějný postoj se ale nedávno ohnul a nemalou zásluhu na tom mají retro handheldy.
Pokud vás dosud tento segment herního hardwaru minul, dovolte mi vám ho přiblížit.
Brány ke starším hrám se pomalu zavírají. Populární licence sice pravidelně dostávají krásné kolekce a remastery, ale většina katalogů takovou péči nikdy nedostane.
Existující fyzické kopie stárnou a přestávají fungovat, nebo se jen bez pochopení vyhazují. Navíc pro autentický zážitek vám kopie hry nestačí. Kolik z nás má k dispozici funkční PS1 konzoli a CRT televizi?
Kdyby to už nebylo dost překážek, bazarový trh ovládli spekulanti a ceny her se šponují do absurdních výšin.
Tyto vlivy jsem na pozadí vnímal už roky, ale nepřipouštěl jsem si je.
Vím, že dříve nebo později se budu chtít otočit a vrátit v čase. Zahrát si hry z mládí a prozkoumat všechny ty tituly, které jsem nikdy nedostal.
Jenže najít realisticky čas a prostor na takovou dovolenou se s věkem a rostoucím listem zodpovědností zdá být víc a víc nemožné.
Řešení mého problému se zjevně už léta prodává, iteruje a vyvíjí. Levné mobilní čipy se v poslední době posunuly dost na to, aby zvládly lehce emulovat většinu zařízení, které byste v této formě chtěli hrát.
Po hodinách průzkumu i vlastních zkušenostech jsem pochopil, že není jedno zařízení, které by bylo vhodné pro vše. A že svět emulací sice není jako originál, ale je to samostatný typ zážitku, který za to stojí.
Například mnou koupený Retroid Pocket 2+ přehraje vše až po PS1 a Dream Cast. S displayem 640×480 (4:3) je jak šitý pro vše dělané na staré CRT televize.
Vejde se do kapsy a já si tak můžu nerušeně pod peřinou hrát hry, kvůli kterým jsem jako malý musel okupovat televizi v obýváku!!!
Navíc pod sebou umístěná R1, R2 a L1, L2 tlačítka z toho dělají lepší možnost, než PSVita (můj předchozí favorit), na které druhá sada tlačítek chybí.
Síla emulace se ale nevztahuje pouze na miniaturizaci. Cokoliv vydané před rokem 1995 bylo neúměrně těžké pro umělé natažení herní doby. Zároveň z dnešní perspektivy ty hry nemají takovou hodnotu, abyste pro ně obětovali vaše nervy a čas.
- Fast Forward (kterým urychlíte nepřeskočitelné animačky a načítání)
- Instantní Save a Load v jakémkoliv okamžiku hry
- Rewind, díky kterému je emulátor schopný z jakékoliv hry udělat Braid
Tyhle funkce jsou naprosto zásadní podporou, která vám dovolí pustit se do her, které by dneska jinak už nestály za to.
Pro vývojáře je pak velikou výhodou možnost dělat screenshoty a sbírat tak lehce reference pro aktuální i budoucí tvorbu.
Pokud vám výše napsané dává smysl a sami byste nad něčím takovým přemýšleli, udělejte si průzkum.
RP2+ byl pro mě perfektní, protože jsem mířil hlavně na Sega katalog a PS1. Malé rozlišení displaye a poměr stran 4:3 ale nedělá toto zařízení dobré pro GBA hry.
Pro PS2 nebo Game Cube, je aktuálně nejlepší možností ve smyslu poměr cena/výkon Steam Deck. Využívat ale takovou mašinu na hraní 8-bitových her by byl značný overkill.
Pokud nepotřebujete analogové páčky, Ambernic a Powkidi mají často vertikální gameboy-like verze, které hraní také přidají zcela nový feel.
Samozřejmě na novější konzole jako je PS3 a výše je pořád jednodušší a levnější sehnat si originální HW a hry.
Tento trh navíc vydává další produkty jak utržený ze řetězu. Můj RP2+ mám půl roku a tento výrobce mezitím stihl už ohlásit a vydat RP3, ohlásit a vydat RP3+. Pravděpodobně než dopíšu tento článek, bude na trhu zařízení, o kterém jsem doteď ani neslyšel.