5×12 měla být původně zcela jiná visual novela. Nápad na ni jsem dostal na vysoké (2011). Tou dobou mi už bylo jasné, že školu nedokončím. Věnoval jsem proto své poslední dva měsíce studentského života tvorbě.
Cílem bylo samozřejmě během toho času vytvořit kompletní produkt nebo alespoň jeho drtivou většinu.
NEUSPĚL JSEM!
Horko těžko jsem dokončil 1/10 zamýšleného rozsahu.
Projekt jsem pojmenoval Boží Skript. Vytvořený kousek jsem označil za demo a nahrál na web. To bylo naposledy, co jsem na hru sáhl.
Mezitím jsem dokončil mnoho jiných projektů a moji kariéru jsem přeorientoval ze scénáristy na game designera.
V březnu roku 2017 jsem dostal příležitost zkusit to znovu. V ten měsíc každoročně probíhá NaNoRenO. Měsíční gamejam zaměřený na psaní visual novel. Rozhodl jsem se tuto šest let odloženou kapitolu definitivně uzavřít.
Vzal jsem téma a hlavní myšlenky.
Vzal jsem si některé postavy a jejich vztahy.
Vše ostatní jsem přeškáloval a zredukoval tak, aby za měsíc práce mohl vzniknout kompletní produkt.
A … TENTOKRÁT TO VYŠLO!
Za jeden měsíc jsem sám nakreslil, napsal a nakódil celou visual novelu. Reimaginace mého prvního pokusu o solo projekt se tak stala možná poslední visual novelou, kterou kdy napíši.
Zde bych se rád podělil o moje zkušenosti.
[SPOILER ALERT!!]
Před dalším čtením určitě doporučuji si 5×12 zahrát. Celá hra vám nezabere ani 30 min a určitě bude lepší si udělat vlastní obrázek, než vám vše vykrákám!
>> [LINK] <<
Premisa Božího skriptu
Bůh stvořil náš Vesmír. Místo všemocné bytosti oplývající neomezenou láskou a moudrostí, je ale Bůh nezodpovědný dacan, který naši realitu stvořil z prdele a pak na ni zapomněl. Za sedm dní má naší realitě vypršet “doba trvanlivosti” a je na hlavní postavě, aby Boha našla a přinutila ho podepsat aktualizované formuláře.
V těchto posledních dnech Tom nakoukne za hranice reality. Zažije podivné situace jak ve svém městě, ve svých snech, tak i v meta-realitě, ve které se bude snažit prokousat byrokracií a hledat onoho zakladatele.
Premisa 5×12
Je 12.12.2012. Den, kdy skončí svět. Hlavní postava v to nevěří, ale jeho přesvědčení není důležité. Ve 12:12 mu na dveře zaklepe stvořitel (Bůh) a chce s ním oslavit skutečný a nevyhnutelný konec světa. Během těch pár posledních hodin hlavní postava musí tuto skutečnost přijmou, smířit se s ní a společně s Prvním a dalšími postavami naplánovat a zrealizovat velice komorní oslavu na rozloučenou.
Redukce v barevné paletě a vyjadřování
Nejsem grafik.
U Božího skriptu jsem tento nedostatek zkoušel obejít stylizací, u které bych nemusel moc řešit lidské proporce, chování oblečení, vlasů a všechny ty další drobnosti, které by při nedodržení moji tvorbu instantně poslaly do uncanny valley.
Aby hra měla aspoň nějaké vizuální kvality, chtěl jsem jednoduchý art kompenzovat složitými animacemi. Problém je, že v Ren’py není žádný animátor a animace jsou natvrdo nakóděné jedna pozice za druhou.
Projektu to určitě hodnotu přidalo ale to i tunu práce navíc.
Za šest let se můj kreslící skill moc neposunul. (Pravděpodobně kvůli tomu, že jsem pro to nic neudělal.) Co se však posunulo, bylo moje sebevědomí a znalost vlastních limitací. Věděl jsem, že pár postav a několik póz zvládnu. Možná ne skvěle nebo líbivě, ale rozhodně obstojně.
Barevnou paletu jsem pro vlastní bezpečí osekal jen na pár odstínů šedé a animace jsem oproti Božímu skriptu použil jen výjimečně.
Redukce v rozsahu
Nejzásadnější redukce nastala v samotném časovén rámci příběhu.
Ze sedmi dnů v Božím Skriptu se stalo maximálně 11 hodin v 5×12.
U psaného textu se může takové omezení zdát irelevantní. Přeci jen můžeme napsat celou knihu o jednom jediném dni a naopak týden popsat jednou větou.
Krátký čas ale pořád stanovil jasné limitace. V tak krátkém čase se například postava nemůže vydat moc daleko. Naopak každou interakci musí dobře volit, protože na ni bude mít jen jednu jedinou šanci.
Sedm dní umožňuje zpracovat celé arky a furt nepůsobit stísněně. Jeden den mohou postavy probíhat městem a hledat kočku, jejíž vzor je platný mezidimenzionální QR kód. Další den se může hlavní postava dostat do jiné reality, která není nic jiného, než celoplanetární fantasy LARP.
Komprese témat
3x to samé
V Božím skriptu byla hlavní postava třikrát: Tom, Tom v kostýmu námořníka a Tom v kostýmu Upíra. Každá měla jen lehoučkou odchylku v charakteru.
Přišla mi zajímavá představa nesobecké a nekonfliktní mezilidské dynamiky. Tím, že jsou všichni tři jednou osobou, sdílí vizi, hodnoty i myšlenkový proces.
Vedle toho zde byla postava Boha. Ne zlého, ale lehkomyslného a nezralého člověka, který se nadchne do každého nápadu, ale stejně rychle v ně i ztratí zájem.
V 5×12 jsem tyto dva koncepty spojil a udělal jsem Boha třikrát. Někde se dozvěděl o teorii paralelních světů a tak si jich pár udělal. A tím si vytvořil i několik svých paralelních já. Rozlyšné kostýmy a osobnosti jsem osekal na stejný charakter a papírky na čele.
Přátelství mezi Bohem(stvořitelem) a Osudem (správcem)
Osud je jediná postava, která se přenesla téměř 1:1. Díky tomu i její vztah s Bohem zůstal stejný. I když nyní jsem měl jen velice málo rozhovorů, ve kterých jsem jej mohl nastínit.
Větvení
Boží skript byl navržený jako typická visual novela. Každé rozhodnutí vede ke zcela odlišnému průběhu. Pokud se linky nakonec sejdou v jedné scéně, bude mít alternativy reflektující předchozí volby. Na konci samozřejmě bude alespoň pět různých endingů.
5×12 je v tomto mnohem přímočařejší. Konec je jasný a nezměnitelný. Hra pečlivě ukládá každé hráčovo rozhodnutí a na úrovni jednotlivých vět je reflektuje při každé příležitosti. Hlavní postava ale nemá schopnost věci ovlivnit. Jen zvolit jiný způsob, jak svůj zbývající čas prožít.
Zatímco Boží skript by bylo dobré alespoň na tři různá přehrání, 5×12 stačí jednou.
Redukce šířky větvení, tedy kolik paralelních průchodů máme pro stejný čas, výrazně snižuje množství potřebného textu.
Odpálený Lore
- Paralela mezi tvorbou reality a programováním.
- Historie od prvního prolomení hranice reality až po současnost.
- Meta-realita, podivné vakuum mezi realitami, které postrádá pravidla jako čas nebo fyziku.
- Příběh o hipísácké sektě vedené párem Adama s Evou, kteří se ve Vesmíru usadili a chtěli žít “původní život”.
- Nesmrtelnost a uvolnění se od pevné představy sama sebe.
- A pak samozřejmě ztřeštěná byrokracie na Realitním úřadě a prozkoumávání jiných světů.
Všechno tohle šlo pryč. Oba projekty se odehrávají ve stejném světě, ale zatímco Tom dostal příležitost podívat se za oponu a pro splnění mise musí ven, Daisuke z 5×12 zůstává doma a vše přichází k němu.
Soundtrack
Soundtrack jsem při reimaginaci vynechal a zaměřil se jen na SFX pro interakce. V reálném světě také nežijeme se soundtrackem a proto i ten krátký zážitek jsem chtěl v tichosti.
Úplně to ale nefungovalo. Kvůli absenci jakéhokoliv zvuku hned po startu hry, působí hra nedokončeně. Zvuky co ve hře jsou pak působí lekavě, tím jak se ozvou bez varován a do ticha.
Řešením zřejmě mělo být přidání zvuků do pozadí. Tikajících hodin, ruch z ulice, občasné kroky u sousedů atd.
I když je 5×12 vzhledem ke své historii osekanou verzí větší a grandióznější visual novely, výsledek dle mého původní představu překonal. Z čisté komedie se stal zábavný, ale hlavně osobní příběh s trochou zamyšlení.
Všechny změny navíc zajistily, že výsledek měsíce práce působí dokončený. Do hry se nedostala jen jedna jediná scéna ke které jsem měl připravené i pozadí. Její vynechání nebylo z nedostatku času nýbrž z horšího pacingu, který by sebou přinesla.
